Osobnosti školy

V naší škole absolvovala v roce 1970. Věnuje se tvorbě tavených skleněných plastik a interiérových skleněných doplňků. Vytvořila také několik pískovaných a leptaných vitráží. Tavené sklo příležitostně kombinuje s přírodními materiály, její práce jsou zastoupené v mnoha tuzemských i světových sbírkách.

Byl český sochař a sklářský výtvarník, pedagog české odborné sklářské školy v Železném Brodě, ve které se také po 2. světové válce stal ředitelem. Navrhl obrovské množství různých skleněných figurek (z taženého a foukaného skla) i monumentální plastiky, reliéfy, skleněné plakety a odznaky, specializoval se na portrétní plastiku a působil ve sklárně v Železném Brodě. Svá díla vystavoval i v zahraničí, se svými skleněnými figurkami dosáhl mnohých ocenění. Svou tvorbou položil základní kámen tohoto specifického sklářského oboru, který k Železnému Brodu neodmyslitelně patří.

Zdejší střední uměleckoprůmyslovou školu absolvoval v letech 1957–1959 v oddělení malby na sklo. V roce 1959 zahájil studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v ateliéru skla (profesor Josef Kaplický). Ivo Burian diplomoval pracemi s využitím malby na sklo u Stanislava Libenského v roce 1965. Poté se jeho výtvarný talent zúročil mnohokrát – ve špercích s tehdy ojedinělým využitím železnobrodské břidlice, za něž získal významná ocenění na výstavě Jablonec ´65 a posléze i na mezinárodním fóru. Burianovy šperky z břidlice byly skutečně významným přínosem pro českou výtvarnou scénu. Projevil se na nich jeho malířský cit pro kompozici, kterou se snažil formovat broušením a strukturou povrchového reliéfu čar a teček. Věnoval se i geometrickým šperkům s využitím smaltu. Za své malované dekory na vázách získal například významná ocenění na Expo ´67 v Montrealu. Za své práce obdržel mnohá významná ocenění u nás i v zahraničí. Zvláště v 60. letech 20. století hojně publikovány v našich a zahraničních odborných časopisech. Jméno Ivo Buriana se vrylo do povědomí mnoha studentů, které učil na sklářské škole v Železném Brodě, kde působil v letech 1966–1972 jako vedoucí výtvarník v oddělení bižuterie. V roce 1972 se ze školy vzhledem k politické situaci a nepříjemné atmosféře rozhodl odejít a pracovat sám ve svobodném povolání. Znovu se do školy  vrátil po roce 1989. Vyučoval nejprve krátce jako vedoucí pedagog oddělení hutního tvarování skla a následně od roku 1992–2000 pak v oddělení Tvarování, malování a leptání skla.

Medailér a sochař Jiří Dostál studoval v naší škole 1959–1963. Následovala Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha – ateliér skla prof. Stanislava Libenského (1964–1970). Jiří Dostál je autorem celé řady návrhů českých pamětních mincí a medailí. Jako všestranný umělec se zabývá také grafikou, malbou a průmyslovým designem. Jeho sochy zdobí několik měst v severních a východních Čechách, Liberec a Jablonec nad Nisou nevyjímaje. Mnoho let (1991–2012) působil jako ředitel Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy v Jablonci nad Nisou.

Absolvoval nejprve naší školu a následně Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. V roce 1963 přišel jako pedagog na železnobrodskou sklářskou školu, kde se stal vedoucím oddělení skleněných figurek a navázal na odkaz profesora Jaroslava Brychty. Tvorbu skleněných figurek rozvíjel originálním způsobem. Výtvarné zasáhl také do skla hutního, tavené skleněné plastiky a skleněné mozaiky. V naší škole vyučoval rovněž související odborné výtvarné předměty, např. Fotografii, které se celý život věnoval.

Absolvoval naší školu v roce 1957. Dále studoval na VŠUP u prof. J. Kaplického (1957–1963). Patřil k nejvšestrannějším českým sklářským výtvarníkům. Tvůrce malovaných a tavených skleněných plastik, objektů z lepeného plochého skla. Vytvořil několik rozměrných prostorových kompozic a vitrají pro historickou i moderní architekturu.

Absolvoval naší školu v roce 1970. Studoval na VŠUP u prof. St. Libenského (1970–1976). Věnuje se malbě na plochém skle (závěsné vitráže, tvorbě litých, tavených a broušených plastik, vitráží vkládaných do olova pro historickou (kostel sv. Markéty v Loukově u Lipnice n.S.) i soudobou architekturu, kresbě a malbě.

Absolvovala naší školu v roce 1974. Ve studiu pokračovala u prof. St. Libenského na VŠUP (1974–1980) a u S. Valkemy na Gerrit Rietveld Akademie v Amsterodamu (1978). Vyzkoušela různé sklářské technologie a tvůrčí přístupy. Začala malovaným sklem, hutně tvarovanými a částečně dobrušovanými objekty a designem, než se rozhodla pro tavenou skleněnou plastiku. V některých objektech spojuje tavené a přebroušené sklo s leštěnou žulou. Vytváří také ke svým taveným plastikám výtvarným pojetím příbuzné skleněné šperky

Absolvoval naší školu v roce 1972. Ve studiu pokračoval u prof. St. Libenského na VŠUP (1972–1978). Od roku 1984 vytváří tavené a dobrušované skleněné plastiky. Realizoval také několik rozměrných skleněných objektů do současné architektury.

Studoval na SOŠ sklářské v Železném Brodě (1939–1942). Na VŠUP u prof. K. Štipla (1942–1948). Byl výtvarníkem Ústředního výtvarného střediska průmyslu skla a jemné keramiky (1957–1958) a Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze (1959–1985), jako designér skla spolupracoval s Crystalexem Nový Bor, Sklárnou Moser v Karlových Varech a dalšími podniky. V 60. letech vytvářel hutně tvarované, od začátku 70. let broušené a lepené skleněné plastiky. Zastoupen je v soukromých a veřejných sbírkách moderního skla a umění po celém světě, nejpočetněji ve Spojených státech a Japonsku.

Kurátor soudobého uměleckého skla a výstav, muzejní pracovník vykonávající pedagogickou činnost. Absolvoval naší školu v letech 1985–1989. Ve vysokoškolském studiu pokračoval na filozofických fakultách univerzit (Opava, Brno) a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Působil v Národním technickém muzeu v Praze, po té v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. V letech 1998–2019 byl zaměstnán jako kurátor sbírky skla, keramiky a porcelánu 20.–21. století v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Milan Hlaveš je autorem množství publikací o skle a textů v odborně zaměřených českých i zahraničních časopisech (např. Ateliér, Sklář a keramik aj.). Dosud připravil několik desítek desítek autorských i skupinových výstav, organizačně se spolupodílí na řadě projektů, které reprezentují současné sklo u nás i ve světě.

Absolvovala naší školu v roce 1956. Ve svém studiu pokračovala u prof. Stanislava Libenského a J. Nušla na pražské UMPRUM (1961–1967). Byla návrhářkou a později výtvarnicí podniku Železnobrodské sklo a Skleněná bižuterie, učila na LŠU a SPŠ v Jablonci nad Nisou. V letech 1986–2001 učila v naší sklářské škole, kde výtvarně vedla obor rytého skla a vyučovala dějiny výtvarné kultury. Libuše Hlubučková se v tvorbě prosadila v autorském šperku, ve kterém vycházela z možností, které jí nabízely běžně dostupné skleněné polotovary. Pro některé své šperky využívala rokajlu, foukaných prvků z čirého nebo zabarveného transparentního skla. Za svou tvorbu získala mnohá významná ocenění u nás i v zahraničí.

Sklářský výtvarník, který absolvoval naší školu v letech 1967–1971. Jeho plastiky převážně z taveného skla ve formě jsou charakteristické svým osobitým autorským rukopisem postaveným na řemeslné dokonalosti. Ve svém díle využívá optických kvalit skla, s protikladem matné a lesklé povrchové textury a se zvýrazněným grafickým účinkem tvarové a lineární kompozice. Monumentálně působící objemy jeho plastik vznikají sloučením pravoúhle pravidelných i nerovnoměrných nebo rozličně zkosených či vyklenutých stěn.

Ivana Houserová studovala v naší škole v oddělení rytého skla (1972–1976) a poté pokračovala na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru profesora Stanislava Libenského (1976–1982). Ve školním roce 1984–1985 vedla rytce skla na železnobrodské sklářské škole. Další výtvarné zkušenosti a podněty pro tvorbu získala na americké Summer Pilchuck Glass School (1988) a v Sars-Poteries ve Francii (1995). V roce 2008 se do železnobrodské školy vrátila, aby výtvarně vedla žáky v oddělení broušeného skla a tavené skleněné plastiky. Ivana Houserová se od svých studií zajímala o sklářský design i skleněnou tavenou plastiku – a v obou disciplínách dosáhla nepřehlédnutelných výsledků. Vynikající byla její spolupráce s karlovarskou sklárnou Moser, pro kterou zrealizovala několik broušených souborů – některé se vyrábí dodnes. Plastiky Ivany Houserové zaujaly na mnoha výstavách, v domácích i mezinárodních soutěžích, byly publikovány v odborných časopisech, knihách a jsou zastoupené ve veřejných i soukromých sbírkách. Za svou sklářskou tvorbu získala řadu významných ocenění.

Malíř, grafik, sklářský výtvarník a pedagog. U prof. Juny v železnobrodské sklářské škole studoval malbu, v období 1934–39 pokračoval ve studiu na UPŠ Praha v ateliéru prof. Kysely. Vedle významného díla malířského a grafického vynikl jako výtvarník v oblasti skla rytého, malovaného, tvarovaného hutně i nad kahanem. Od r. 1939 do r. 1951 byl profesorem železnobrodské sklářské školy.

Naší školu absolvoval v roce 1957. Ředitelem železnobrodské sklářské školy byl v letech 1990–1999. Sochař, sklář a pedagog Pavel Ježek si svými skleněnými plastikami vydobyl svébytnou pozici nejenom na české umělecké scéně, ale vysloužil si rovněž mezinárodní uznání. V roce 1968 nastoupil na železnobrodskou sklářskou školu a ujal se výtvarného vedení v oddělení hutně tvarovaného skla. Přinesl do oboru důležité koncepční změny. Ve své tvorbě pracoval s velkými bloky skla, jejichž plochy zušlechťoval broušením a leštěním. Téměř všechny realizoval v čirém transparentním křišťálu, ve skle nechával vyznít jeho přirozené efekty, které vznikají při procesu lití skla (bubliny, šlíry, závoje). Svůj hlavní zájem soustředil na stavebnost plastiky, zajímala ho zjednodušená rustikálnost a pádný charakter, důvtipně pracoval s detailem. Charakteristické pro jeho tvorbu jsou skleněné plastiky kombinované s kovem (železem, leštěnou ocelí)

Malíř, grafik, sklářský výtvarník a pedagog, který patří k zakladatelům sklářské školy v Železném Brodě. V letech 1925–1938 na ní působil jako vedoucí oddělení malby na sklo. Profesně se věnoval malířství, sklářství, grafice, loutkové výpravě, malbě dekorací, celý svůj život spojil s aktivní pedagogickou činností na několika uměleckých školách po celé republice.

Naši školu absolvoval v letech 1961–1965 (prof. Stanislav Libenský, Jan Novotný). Ve své tvorbě se zabýval zejména autorským skleněným šperkem, realizoval několik desítek skleněných mozaiek a objektů pro architekturu, zabýval se také pískovanými a leptanými vitrážemi pro interiér i exteriér. Jako významný český autor je zastoupen v mnoha světových i tuzemských sbírkách a publikacích.

Významný sklářský výtvarník, železnobrodskou sklářskou školu navštěvoval v období 1938–1941, ateliér prof. Štipla na VŠUP Praha v letech 1942–1948. Jako umělecký návrhář pracoval úspěšně pro několik skláren, spolupracoval s předními sklářskými mistry. Jeho doménou byla hutní dobrušovaná plastika. Ve funkci uměleckého profesora působil i na železnobrodské střední uměleckoprůmyslové škole, v období 1963–1966 byl jejím ředitelem.

Sklářskou školu v Železném Brodě studovala v letech 1969–1974, pak ve studiu pokračovala na UMPRUM v Praze, v ateliéru skla prof. Stanislava Libenského.Od doby svých vysokoškolských studií se věnuje sklářské disciplíně taveného skla ve formě, ve které dosáhla značných úspěchů. Její tvarově abstraktní skleněné plastiky jsou úzce spojené se světem přírody a jsou zastoupené v mnoha soukromých sbírkách i veřejných institucích. Vladimíra Klumparová žije a tvoří v ČR a v Mexiku.

Markéta Krajčovičová, dnes také známá pod uměleckým jménem „MissCake“, studovala v naší škole v letech 1993–1997. Její specializací byla tvorba a výroba skleněných figurek. Po úspěšném absolvování školy ve studiu pokračovala na Stání jazykové škole v Liberci. Svůj první dort upekla v červnu roku 2009 (dort pro dceru dcerku Sarah k jejím druhým narozeninám. V průběhu následujících let vybudovala uznávanou značku „MissCake“ a vypracovala se na jednoho z nejlepších mistrů-cukrářů. Její dorty jsou precizní, výtvarně pojaté a určené pro nejrůznější příležitosti (narozeniny, svatby, extra události, apod.). Podílí se na televizním pořadu Božské dorty od Markéty.

Profesní i osobní život akademické sochařky Zdeňky Laštovičkové je neodmyslitelně spjatý s železnobrodskou školou, kterou v letech 1970–1974 navštěvovala jako studentka oddělení skleněné bižuterie. Ve svém studiu následně pokračovala na pražské VŠUP v ateliéru Sklo, šperk, glyptika (prof. J. Soukup). Do sklářské školy se v roce 1985 vrátila jako pedagožka, krátce působící v oddělení rytého skla, aby následně převzala a výtvarně vedla oddělení skleněné bižuterie (do roku 1999). V lednu roku 2000 byla jmenována ředitelkou školy a tuto funkci zastávala do června 2015. Pro její vlastní šperkařskou tvorbu je charakteristické spojení stříbra a lehaného, taveného skla, českých granátů nebo vltavínů. Autorsky se podílela na řadě trendových kolekcí módní bižuterie a spolupracovala s módními návrháři.

Naší školu absolvoval v roce 1976. Zdeněk Lhotský, zakládající člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Od roku 1994 je majitelem Studia tavené skleněné plastiky v Pelechově u Železného Brodu. Jeho umělecká práce se soustředí na sklářský design, tavené skleněné plastiky, vitráže, kresby, grafiky, kovové plastiky i realizace do architektury. Podílel se na desítkách interiérových realizací a je zastoupen v řadě českých i světových sbírek: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Ministerstvo kultury České republiky, Moravská galerie v Brně, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Severočeské muzeum v Liberci…

V letech 1954–63 ředitelem sklářské školy v Železném Brodě. Osobnost St. Libenského je neodmyslitelně spjatá s naší školou. Společně s Jaroslavou Brychtovou je autorem několika desítek skleněných objektům, které jsou zastoupené v mnoha světových i tuzemských muzeích a galerií. St. Libenský se stal hostujícím profesorem: Stanwood, WA, Pilchuck Summer School, Kent, OH, Kent State University, Berkeley, CA, University of California in Berkeley, Detroit, MI, Center for Creative Studies, College of Art and Design London, UK, Royal College of Art Boston, MA, University of Massachusetts, CAS, a další...

Studoval v naší škole v letech 1959–1963 a po té na VŠUP u prof. Stanislava Libenského (1965–1971). Ve své autorské tvorbě vytvářel výtvarně nezaměnitelné, do forem foukané a povrchově zušlechťované skleněné plastiky – hlavy lidí (boxeři, cyklisté), koní aj. zvířat. Nedílnou součástí jeho výtvarných aktivit byla i osobitá malba a kresba, ale také pedagogická činnost ve sklářské škole v Novém Boru.

V letech 1962–1966 studoval železnobrodskou sklářskou školu v oboru broušení skla. Poté ve svém studiu pokračoval v ateliéru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve Stockholmu (1968–1972). Od roku 1968 žije a pracuje trvale ve Švédsku, částečně také v České republice. Peter Mandl v letech 1970–1973 pracoval jako designér pro významnou sklárnu v Orrefors. Na konci 70. let pracoval výhradně s bronzem, ale na začátku 90. let se vrátil ke sklu. Jeho autorská tvorba zahrnuje díla ze skla v dynamickém abstraktním tvarosloví, ale také téma ženské figury rozvíjené v dalších sochařských materiálech. Je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách.

Studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1956–1960) a na VŠUP u prof. S. Libenského (1961–1967). Při realizaci výtvarných záměrů využíval malby na skle, tavené plastiky a dalších kombinovaných technik. Nedílnou součástí jeho tvůrčích aktivit byla malba.

Naší školu absolvovala v roce 1975. Světově významná módní návrhářka, jejíž návrhy našla odezvu v zemích Perského zálivu. Její klientelou jsou královské paláce. Za svou tvorbu získala řadu prestižních ocenění a titulů (Evropská cena za umění, Významná Česká žena ve světě, Národní cena František Kupka 2002), Mezinárodní Cena Salvadora Dalího…). Kromě módy se věnuje také navrhování skla.

Studoval na Státní odborné sklářsko-obchodní škole v Železném Brodě obor rytí skla u prof. Ladislava Přenosila (1926–1929) a na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Josefa Drahoňovského. V naší sklářské škole působil v letech 1938 až 1970. Byl rovněž ředitelem naší školy. Čtyřicátá léta jsou jeho umělecky nejplodnějším a z hlediska vývoje rytého skla nejdůležitějším obdobím. Vytvářel citově bohaté a výtvarně přesvědčivé figurální rytiny. Božetěch Medek se stal znamenitým rytcem skla s nezaměnitelným autorským rukopisem.

Nejvýznamnější Metelákovou životní etapou bylo jeho působení na nové české odborné sklářské škole v Železném Brodě (1924–1948), kde coby ředitel vedl také výtvarný obor broušení skla. Zejména jeho zásluhou získala škola mezinárodní renomé a ocenění na mnoha domácích i zahraničních výstavách. Svůj kreslířský talent uplatnil Alois Metelák nejdříve při studiu malířství a grafiky na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1913–1920), kde po skončení všeobecné školy navštěvoval architektonický ateliér profesora Josipa Plečnika. Jako čerstvý absolvent krátce učil na odborných školách v Litomyšli a Mladé Boleslavi a současně pracoval i jako architekt. Přestože po druhé světové válce A. Metelák ze Železného Brodu odešel a na čtyři roky se jeho novým působištěm stala šperkařská škola v nedalekém Turnově, jeho zájem o sklo dosvědčují desítky návrhů mís, váz či žardiniér realizovaných v následujících desetiletích.

Absolvoval naší školu v roce 1963. Ve studiu pokračoval v atelieru skla u prof. S. Libenského na VŠUP (1964–1970). 1992–1996 vedoucí atelieru skla na Institutu výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Od 1996 vedoucím atelieru prostorové tvorby Fakulty užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 1965 se účastní četných sochařských sympozií u nás i v zahraničí, pracuje zejména se dřevem a kamenem.

Byl český sklářský výtvarník, malíř a učitel umění. Narodil se v Pusté Polomi u Opavy a studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově a od roku 1952 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP) v ateliéru prof. Josefa Kaplického. Od roku 1959 byl učitelem výtvarného umění na Střední škole uměleckého skla v Železném Brodě, kde působil třicet let. V pozdních padesátých letech a během šedesátých let získal několik významných ocenění – Stříbrnou medaili na XI. Trienále Miláno či čestnou cenu na světové výstavě v Montrealu 1967. Se svou tvorbou se též zúčastnil výstavy českého skla na Expo 58 v Bruselu. Pravidelně se účastnil výstav československého skla po celém světě. V sedmdesátých a osmdesátých letech jeho práce byla negativně ovlivněna nepříznivým postojem vládnoucího komunistického režimu. Doménou Jana Novotného je malované sklo, konkrétně vázy a vitráže. Ale v jeho práci používal i jiných technik, jako například lept, suchou jehlu, foukané sklo nebo rytiny. K jeho počinům patří i klasické obrazy, grafiky a kresby. Většinu svého života žil a pracoval na Malé Skále.

Profesorem sklářské školy v Železném Brodě (1969–1991). Zabýval se výtvarnou a výrobní problematikou broušeného olovnatého křišťálu, reliéfně pískovaného a malovaného skla, ušlechtilého olovolisu a tvarování skla v huti. Nyní se věnuje tavené skleněné plastice.

Ing. He­le­na Petrášo­vá vy­u­čo­va­la v sklářské škole che­mii a tech­no­lo­gii skla v le­tech 1961–1989. V le­tech 1975–1988 by­la zá­stup­ky­ní ře­di­te­le sklář­ské ško­ly. He­le­na Petrášo­vá je au­tor­kou zá­sad­ní a v ob­las­ti vý­u­ko­vé­ho ma­te­ri­á­lu do­po­sud ne­pře­ko­na­né učeb­ni­ce Tech­no­lo­gie skla, pod­le kte­ré se do­po­sud vzdě­lá­va­jí žá­ci sklář­ských uči­lišť a střed­ních od­bor­ných škol.

Železnobrodskou školu absolvoval v letech 1980–1984. Jako pedagog v naší škole působil v letech 1991–1999 (oddělení skleněných figurek, následně oddělení hutně tvarovaného skla). Rony Plesl patří v současné době k nejznámějším českým designérům, působí i v oblasti návrhu interiérů. Zabývá se volnou tvorbou a návrhy pro malosériovou výrobu, spolupracuje s řadou skláren a významných výrobců skla v České republice i v zahraničí (Preciosa, Sahm, Barovier & Tosso, Ajeto,…). Navrhuje také produkty pro firmy jako například sklenice pro Pilsner Urquell, Bernard, Mattoni, Staropramen a Aquilu. Od roku 2008 vede atelier Skla na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1960–1964), dále na VŠUP ve sklářském ateliéru prof. St. Libenského a doc. V. Plátka (1965–1971). Již ve škole se zajímal o zákonitosti základních geometrických těles a pracoval s jejich precizně vybroušenými tvary z čirého optického skla. Patří k reprezentantům geometrické a minimalistické tvorby. V 90. letech projevil zájem o tavenou skleněnou plastiku. Tato technika mu umožnila vytvořit rozměrné objekty z neprůhledného barevného i čirého skla.

V naší škole studoval v letech 1960–64. Ve studiu pokračoval 1964–70 Praha, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v atelieru profesora Stanislava Libenského. Věnuje se grafice, autorskému papíru, paličkovanému šperku. Kromě samostatných výstav se účastnil mnoha skupinových výstav doma i v zahraničí. V oblasti krajky získal několik ocenění, např. zlatou medaili s bavorskou státní cenou v Mnichově. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách doma i v cizině. Věnuje se pedagogické činnosti. Žije a pracuje v Ústí nad Labem.

Sochař, rytec skla, designér a pedagog. Po absolvování Odborné šperkařské školy v Turnově (1908-1911) studoval sochařství v ateliérech prof. J. Drahoňovského a St. Suchardy na pražské UMPRUM. Na UPŠ ve Stuttgartu studoval u Wilhelma von Eiffa. V letech 1922–1941 působil jako vedoucí oddělení rytého skla v naší škole. V roce 1941 byl však jako bývalý ruský legionář rozhodnutím ministerstva školství a osvěty penzionován. Po 2. světové válce byl rehabilitován. Do železnobrodské školy se vrátil v roce 1945, ale do roku 1958 učil už jenom modelování, odborné kreslení a ruštinu. Ladislav Přenosil nebyl jen rytcem skla a glyptikem, ale také malířem a sochařem. Svým moderním přístupem k výtvarnému i technickému pojetí rytiny významně formoval vývoj této klasické sklářské techniky. Přenosil za dvacet let své pedagogické činnosti seznámil s rytím skla přes šedesát žáků. Někteří potom studovali na Uměleckoprůmyslové škole, další se stali výrobci skla nebo předními rytci.

Studoval v naší škole v letech 1962–1966 v oboru vinutých a foukaných skleněných figurek, následně ve studiu pokračoval na VŠUP v ateliéru prof. Stanislava Libenského (1966–1972). Je autorem řady nepřehlédnutelných realizací v architektuře. Svými prostorovými kompozicemi a světelnými objekty doplnil interiéry jak moderní, tak historické. Ve své tvorbě se zabývá také tavenou skleněnou plastikou a realizacemi skleněných fontán do exteriérů.

Na naší škole studovala v letech 1954–58, pak ve studiu pokračovala (1960–65) v Praze, na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v atelierech profesorů Stanislava Libenského a Josefa Kaplického.

Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1967–1971) a na VŠUP u prof. St. Libenského (1973–1979). Z počátku se věnoval malbě na skle, později dal přednost tavené skleněné plastice. Někdy kombinuje tavené sklo s kovem. Je tvůrcem řady obrazů a soch.

Absolvoval naší školu v roce 1956. Český herec, režisér, kulturní publicista, textař, výtvarník, ilustrátor, scenárista, dramatik, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog. J. Schmid je zakladatelem, ředitelem a dlouholetým uměleckým vedoucím Studia Ypsilon. Kromě mateřského divadla příležitostně hostuje jakožto režisér v jiných divadlech, mimo jiné také podvakrát v pražském Národním divadle, režíruje v České televizi a v Českém rozhlase. Jakožto výtvarník se věnuje tvorbě plakátů, knižních ilustrací, kostýmnímu výtvarnictví a scénografii.

Absolvoval obor Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě v letech 1986–1990. Ve svém studiu pokračoval v letech 1992–2000 v Ústavu pro dějiny umění, FF UK. Od roku 2001 působí v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze jako kurátor sbírky historického skla a kurátor pro akvizice a vývozy, rovněž se věnuje pedagogické činnosti. Jeho specializací je historické sklo, zejména první poloviny 19. století ve střední Evropě. Jan Schöttner je autorem významné publikace Harrachovská sklárna Nový Svět v první polovině 19. století (vyd. 2011), dále publikuje v odborných českých i zahraničních periodikách (Art & Antiques, Sklář a keramik, Keramika a sklo...). Je spoluautorem dalších katalogů, vztahujících se k problematice jeho profesního zájmu.

V naší škole studoval v letech 1964–1968 obor Modelářství forem pro lisfoukané sklo. Následně absolvoval obory výtvarná výchova a čeština na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Krátce pedagogicky působil v naší škole, pak jako výtvarný pedagog v pražské střední a vyšší odborné grafické škole Hellichova, kde působí dodnes. V letech 1996—2017 vykonával v této škole funkci ředitele. Mnoho let působil jako předseda Asociace škol s výtvarným a uměleckořemeslným zaměřením, kde se aktivně angažoval ve vzdělávací oblasti odborného školství.  

Prof. Jaroslav Svoboda je český sklářský výtvarník a podnikatel, bývalý vysokoškolský pedagog (krátce před rokem 1989 působil jako vedoucí ateliéru skla VŠUP v Praze). Jaroslav Svoboda studoval sklářskou naší školu v letech 1953–1957 v oddělení broušeného skla. V letech 1966–1970 studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po dobu několika let pracoval v brusírně uměleckých řemesel, zpočátku coby brusič, nakonec jako vedoucí brusičského ateliéru. Na podzim 1969 se stal ředitelem sklárny ve Škrdlovicích, jejíž produkci udržel na vysoké úrovni a proměnil ji na významné centrum uměleckého sklářského řemesla. V roce 1990 založil vlastní sklárnu v Karlově u Žďáru nad Sázavou (Sklářská huť AGS Jaroslav Svoboda). Ve své tvorbě se věnoval navrhování rozsáhlých kolekcí stolních a dekorativních předmětů pro Škrdlovickou huť, přičemž znovu oživoval už opomíjené techniky a hledal cesty spojení netradičních technických a výtvarných konceptů. Ve své tvorbě se rovněž zabývá tavenou skleněnou plastikou.

Studovala v naší škole v letech 1969–1973. Následně pokračovala ve studiu na VŠUP Praha v letech 1973–1979 v ateliéru skla prof. Stanislava Libenského. Do širokého spektra jejích výtvarných činností patří tavená plastika, malba na tabulové sklo, rytí, broušení a řezání skla. Její díla jsou zastoupena v řadě tuzemských i světových sbírek a v muzeích.

Sklářská výtvarnice a šperkařka studovala v naší škole v letech 1972–1976 v oddělení vzorkařství skleněné bižuterie. Následně ve svém studiu pokračovala (1976–1982) na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru skla, pod vedením prof. Stanislava Libenského. V letech 1984–1988 působila jako pedagožka železnobrodské sklářské školy, v oddělení výroby sklářských forem a rytí kovů. Od roku 1988 tvoří jako nezávislá výtvarnice. Markéta Šílená dosáhla významných úspěchů v oblasti autorského skleněného šperku a skleněné plastiky. Její tvorba se nachází v mezinárodních sbírkách i v mnoha publikacích.

Studovala v naší škole v letech 1976–1980, v oboru rytého skla. Dále pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1981–1987), v ateliéru skla prof. Stanislava Libenského. Ivana Šrámková vytváří skleněné a bronzové plastiky. Pro její autorskou tvorbu je charakteristický zájem o figurativní sochy, optimismus, snaha o jednoduchou formu, svébytný styl, pozorování světa a přírody. Sklo používá jako sochařský materiál, snaží se vyhnout formálním a rušivým skleněným efektům. Její tavené skleněné plastiky nalezly zastoupení v mnoha evropských i světových sbírkách.

Sklářská výtvarnice a designérka absolvovala naší školu v roce 1963, následně studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru skla u prof. Stanislava Libenského. Dlouhodobě a přednostně spolupracovala s novoborskou sklárnou Crystalex, je autorkou řady odlivkových a kalíškových souborů, automaticky vyráběného, malovaného a lisovaného skla, stolního, dekorativního i užitkového skla a malovaných dekorů na ně.

Osobitý rytec skla, grafik a malíř. Zasloužil se o vznik mnoha váz, pohárů a plaket, malých i větších upomínkových předmětů s figurálními motivy a dekorovaného nápojového skla. Navštěvoval železnobrodskou sklářskou školu první rok jako řádný žák, potom hospitant. Kreslit ho učil profesor Zdeněk Juna a rýt sklo profesor Ladislav Přenosil. Jen jeden rok byl na pražské uměleckorůmyslové škole v ateliéru profesora Josefa Drahoňovského a pobyt tam jeho tvorbu viditelně nepoznamenal. Po návratu do Železného Brodu se učil kreslit, malovat a modelovat i rýt sklo sám. Tockstein byl velmi pohotovým a pracovitým kreslířem s velkou fantazií. Svým bohémským životem, ale také vlastní tvorbou, znalostmi a nekonvenčními názory přitahoval žáky železnobrodské sklářské i turnovské šperkařské školy. Železnobrodské ryté sklo nepřímo ovlivňoval až do začátku devadesátých let.

Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1963–1967) a na VŠUP ve speciálním sklářském ateliéru prof. St. Libenského (1967–1973) Po roce 1970 zaujal odbornou veřejnost broušenými plastikami z optického skla. Tomuto pojetí tvorby skleněných plastik v podstatě zůstal věrný dodnes. Nejtypičtější pro něj ale stále jsou z různobarevných dílů skládané objekty s dokonale vybroušeným a vyleštěným povrchem. Za svou tvorbu získal řadu významných ocenění.

Studoval na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (1962–1966) a ve sklářském ateliéru prof. St. Libenského a doc. V. Plátka na VŠUP (1966–1972). Na přelomu 60.a 70. let patřil se k mezinárodně uznávaným průkopníkům broušené skleněné plastiky z optického skla. Později se zaměřil na tavenou skleněnou plastiku. Za svou tvorbu získal ocenění v tuzemsku i zahraničí.

Absolvovala obor Tvorby skleněných figurek ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě v letech 1998–2002, pak ve svém studiu pokračovala na Univerzitě Palackého v Olomouci (Teorie a dějiny výtvarného umění, Filozofická fakulta). Historička skla a kurátorka výstav, která v současné době působí jako ředitelka sklářského muzea v Novém Boru. Eliška Vavříčková (roz. Pánková) je autorkou řady článků v odborně zaměřených periodikách, kurátorsky se podílí na realizaci výstav, které reprezentují jak historické, tak současné české sklo nebo rozvíjí spolupráci se zahraničními umělci.

Naší školu absolvoval v roce 1956. Patří již čtyřicet let k předním představitelům broušeného skla nejenom v evropském, ale i ve světovém měřítku. Jeho umění je nezaměnitelné a ojedinělé: směřuje k co největší tvarové přehlednosti, výrazové jednoduchosti a čistotě, přičemž většina objektů je autorskými originály. Víznerovy skleněné objekty jsou zastoupeny v mnoha prestižních světových sbírkách: Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Metropolitní museum umění, New York, Národní museum moderního umění, Tokio, Victoria & Albert Museum, Londýn, Museum dekorativního umění, Paříž, Sklářské museum, Corning, USA a v dalších veřejných a soukromých sbírkách.

Absolventka naší školy v oboru rytého skla (1983–1987). Následně studovala v ateliéru skla na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v letech 1987–1993 (prof. Vladimír Kopecký). Společným rysem skleněných plastik Evy Vlčkové je tvarová úspornost, v mnohých dílech z posledních let dovedená až na hranici minimalistického vyjádření. Je spojená s potlačením prvoplánových efektů lesků skla prostřednictvím matování povrchů. Autorka dosahuje velmi intimního výrazu, barvy se uplatňují v měkkém světle, prostupujícím zdánlivě zevnitř tvaru. Její práce v sobě nesou vnímaný pocit vyrovnaného klidu a utišení dramat. Často mají více či méně vzdálenou podobu sevřených staveb, bran, kterými prostupují prostory.

Po dokončení naší školy vystudoval pražskou VŠUP a po té pracoval jako designér ve sklárně Lenora na jihu Čech. Jeho skleněná díla nechyběla na světových výstavách EXPO ´58 v Bruselu a EXPO ´67 v Montrealu. V roce 1968 emigroval do Švédska, kde se rychle prosadil. Jako návrhář sklárny Reimyre Glasbruk vyvinul unikátní moderní hutní zušlechťovací techniku rozvíjející estetický odkaz antického skla. V roce 1978 si Vobruba založil vlastní sklárnu v Gusumu ve Valdemarsvikské komuně. Stěžejním programem sklárny bylo spojení designu užitkového a dekorativního skla a jeho využití ve volné umělecké tvorbě. Za svou tvorbu obdržel řadu prestižních ocenění.

Studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě (1956–1960) a na VŠUP v ateliéru u doc. V. Plátka a prof. S. Libenského (1960–1966). V letech 1997–2005 byl ředitelem SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově. Jako výtvarník se uplatnil v ateliérovém broušeném, rytém, litém a hutním skle, realizoval několik rozměrných interiérových kompozic.

Umělec narozený na Slovensku vystudoval v naší střední uměleckoprůmyslové škole a následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1970 žije a tvoří v Tailloires ve Francii. Patří k výrazným osobnostem současného evropského ateliérového skla. Již jako student dostal jednu z mezinárodních cen na světové výstavě Expo v Montrealu v roce 1967 za sklo vystavené v československém pavilonu. J. Zoričák dal ve Francii podnět ke zrodu prvního muzea skla a výtvarného centra v Sars Poteries i prvního sklářského sympozia. Za přínos pro francouzskou kulturu byl v roce 1987 jmenován Rytířem Řádu umění a literatury. Zoričák se věnuje především technice taveného a broušeného skla.

Všestranný sklářský výtvarník, sochař, šperkař. V období 1917–1921 studoval UMPRUM v ateliérech profesorů Horejce a Nováka. Ve funkci profesora železnobrodské sklářské školy působil až do r. 1961. Na škole zavedl v roce1931 obor klasická mozaika, později vedl oddělení rytí sklářských forem. Jako jeden z nejbližších spolupracovníků Aloise Meteláka patřil k iniciátorům nového pojetí užitkového a uměleckého skla.